• Diecézní charita ostravsko opavská, Kratochvílova 3, 702 00 Ostrava
  • +420 599 525 947
  • shpars@dchoo.charita.cz

: Ukrajina

Ukrajina – fragmenty kultury (video)

Vážení přátelé, v rámci projektu Kontrasty Ukrajiny vám přinášíme druhé dokumentární video s názvem Ukrajina – fragmenty kultury.

Ukrajina má pestrou kulturu, bohatý jazyk, chutnou kuchyni a umění, ve kterém se odrážejí slovanské kořeny, náboženství i prvky moderní společnosti. S Českem toho má také hodně společného. Chcete se dozvědět více? Podívejte se na krátké dokumentární video, začtěte se do článku ukrajinského spisovatele Sergeje, do rozhovoru s naším dlouholetým partnerem otcem Ivanem nebo si rozklikněte fotogalerii Miroslava Hodečka.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

O proměnách kultury na Ukrajině s otcem Ivanem

Otec Ivan je naším dlouholetým partnerem. Velké množství projektů SHPaRS na Zakarpatí realizujeme ve spolupráci s ním a s jeho farností. Jako Řeckokatolický kněz působí v podhorské vesnici Novoselycja. Při poslední pracovní návštěvě oblasti jsme se s ním setkali a krátce pohovořili o vlivech, které na současnou kulturu na Ukrajině působí.

Náměstí nezávislosti, Kyjev

Jaký vliv má náboženství na současnou kulturu na Ukrajině?

Na vliv náboženství se musíme podívat v historickém kontextu. Na Ukrajině mělo náboženství vždy velikou roli. Už v roce 988 pokřtil Kníže Volodymyr Kyjevskou Rus a od té doby byla církev se svým národem ve všech zkouškách, které byly napsány osudem. Postupem času se náboženství na Ukrajině rozvětvilo do více směrů. Hodně lidí považuje Ukrajinu za pravoslavný stát. Existují zde ale tři velká tradiční náboženství – Řeckokatolické, Římskokatolické a Pravoslavné a dále mnoho novodobých náboženství a sekt.

Spojení člověka s církví samozřejmě formuje jeho mysl a vědomí. Vše začíná skrze tajemství křtu. Člověk pak tuto osobní zkušenost nese s sebou všude tam, kde je. Ať už žije doma na Ukrajině nebo třeba migruje po Evropě, jako někteří naši mladí, do Česka, Polska, Portugalska, Itálie, atd.

Vliv církve na člověka můžeme vidět i v obecnější rovině a to v těch nejdůležitějších momentech naší nejbližší historie, například během událostí na Majdanu nebo během konfliktu na východě Ukrajiny. Církev tam odehrávala, můžeme říci, jednu z nejhlavnějších rolí, vždy byla na straně národa, a ne vlády nebo nějakých politických zájmů. Každého potom na místě povzbudilo to, že v těch zkouškách nebyl sám. Pro mnoho lidí se tento fakt stal rozhodujícím, lidé pochopili, že církev není jen o návštěvě kostela. Viděli, že je to také volontérství, služba, kaplanství a další sociální působení třeba i charitního typu.

Některé aspekty, které jsou v řeckokatolické církvi, v té pravoslavné chybí. Což je škoda. I proto je těžké zformulovat nějaký celistvý obrázek toho, jaký je vliv církve na Ukrajince.

 

Jaké další prvky ve společnosti ovlivňují významněji současnou kulturu na Ukrajině?

Na současnou kulturu v Ukrajině má vliv především aktuální politická situace: Majdan, dění na východě země, pozice Ukrajiny na politické mapě světa, zahraniční pohyb bez víz, který umožňuje lidem jezdit do Evropy…to jsou nejsilnější momenty formace novodobé Ukrajinské kultury.

Řeckokatolický kněž a ikonopisec Ruslan v kostele, který sám maluje ikonami, Neresnyca

Ukrajina má v současné době bezvízový styk s Evropou. Volný pohyb je založený na tzv. biometrickém pase. Je snadné jej pro běžného občana získat?

Biometrický pas se dá vyřídit snadno a stojí 500 hřiven, to nejsou velké peníze. Ale vzhledem k tomu, že výplaty jsou malé, ne každý si může dovolit odjet za hranici jako turista. Většina lidí jezdí spíše jako pracovní síla. Právě pracovní migrace má velký vliv na lidi a kulturu země v Západní Ukrajině. Lidé, kteří jezdí pracovat do Evropy s sebou přivážejí nové pohledy na život, na církev nebo třeba i na stavbu domů. Na jednu stranu by lidé chtěli být doma a prožívat všechny zkoušky posledních let se svými blízkými a se svým národem, na druhou stranu je láká lepší život a výdělky v Evropě.

Momenty jako Majdan a konflikt na východě určitým způsobem pozvedly národní sebevědomí, a patriotizmus. Lidé se začali více zabývat svou identitou a pečovat o ukrajinské kulturní prvky – jazyk, hudbu, umění i kuchyni. Na Západní Ukrajinu má Evropa větší vliv, na Východní Ukrajinu působí velmi silně ruská propaganda a proto tam pomalu a těžko docházejí zmíněné pozitivní momenty kulturního vývoje posledních let.

Park slávy v Kyjěvě

Ve které části Ukrajiny je vliv konfliktu a aktuální politické situace na její občany silnější, na západě nebo na východě?

Myslím, že na západě je takové to uvědomění národní identity silnější. Hodně lidí odtud například odešlo bránit Ukrajinu na frontu, i když to je dost daleko. Lidé možná vidí aktuální dění s větším odstupem a v souvislostech. Ale samozřejmě větší část bojujících na straně Ukrajiny pochází přímo ze zasažených oblastí.

Když se vrátíme k historii, Donbas byl místem, kam stěhovali různé kriminální vrstvy obyvatelstva. Za trest je posílali pracovat na šachty, nebo i do pracovních táborů. Což má v určité míře také vliv na vývoj této oblasti a na vědomí některých jejich obyvatelů. Nemůžeme ale samozřejmě generalizovat a i odtud vycházeli významní ukrajinští myslitelé, vědci a umělci, jako např. Vasyl Stus, velmi známý spisovatel s dobrými názory, který na Donbase prožil značnou část svého života.

Jak současnou kulturu vnímá mládež? Vrací se třeba k ukrajinským tradicím nebo spíše přejímají  vzory ze zahraničí, ať už západu či východu?

Dění na Ukrajině se posledních 15-20 let točí kolem různých revolučních změn. Měli jsme tu tzv. oranžovou revoluci v roce 2004, poté Majdan 2014/2015, teď už je to delší dobu konflikt na východě…to všechno samozřejmě formuje mládež – lidi, kteří mají třeba 15, 17, 20 let. Projevuje se to pak i ve stylech hudby, kterou poslouchají, oblečení nebo v jiných společenských trendech. Třeba do událostí na Majdanu poslouchali i dost ruské hudby. To se změnilo. Teď je v kurzu hudba ukrajinská a nebo zahraniční. Dost se mezi mladými poslouchají Evropští nebo Američtí interpreti. Ale to je takový obecný globální trend.

Někteří mladí Ukrajinci se začínají vracet ke svým pradávným kořenům. Vznikají nové hudební skupiny a objevují se umělci, kteří se snaží povzbudit národní identitu. Některé nové písně jsou založeny na starých ukrajinských textech nebo dílech, na které se třeba už i zapomnělo, a dávají jim tak nový život. Dost oblíbený je třeba novodobý ukrajinský rok.

Mladí lidé nechtějí válku, chtějí žit v míru. Ale možná se to v nich trochu pere a mají potřebu se alespoň symbolicky bránit. Bývají citlivější a prožívají bolest ztrát trochu jinak. Nejlepší obrana pak pro ně je milovat své a tvořit své.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Ukrajina a Česko – zajímavosti, které nás spojují

Co vlastně v Česku víme o Ukrajině? Většinou málo, přestože jde o zemi velmi blízkou a v médiích poslední léta zmiňovanou, především v souvislosti s děním na východě země. Začtěte se do krátkého článku o této zemi, jejíž zajímavosti vypíchne ukrajinský spisovatel a scénárista – jeden z partnerů našich projektů – Sergej Ukhachevskyi

Pevnost Kamenec Podilskyj

O Ukrajině nemůžeme povědět vše a okamžitě, v rámci jednoho kratšího článku. Mnozí ví, že jde o druhý největší stát v Evropě nebo že se na Ukrajině, nedaleko města Rachiv, nachází geografický střed Evropy. Někteří zase ví, že má země dvě moře, 6 klimatických zón nebo největší poušť v Evropě – Oleškivskou poušť. To ale není předmětem tohoto psaní. Rád bych vás zaujal spíše zajímavostmi, týkajícími se naší společné historie, o kterých ví málokdo.

Slyšeli jste něco o českém archeologovi, který se jmenoval Čeněk Chvojka? Byl to právě on, který v roce 1896 objevil pozůstatky tzv. Tripolské kultury v obcích a vesnicích okolo Kyjeva. Starobylá kultura našich společných předků, existovala v období mezi 5200 a 3000 před naším letopočtem. Čeněk Chvojka považoval, na základě svých objevů, tuto kulturu za zcela samostatnou a autonomní. Její obyvatele tvořili předkové Slovanů a árijských kmenů, jež byli prvními zemědělci ve Středním Podněpří – tzv. Polansku. Ukrajina českého vědce světové úrovně ctí, což dokazuje mnoho památníků, muzeum jeho objevů v Tripoli i mince, která byla na jeho počest vyhotovena.

Expozice tripolské kultury v Trypilli - Čeněk Chvojka

Také již mezi Českou republikou a starověkou Rusí existovaly dynastické, ekonomické a kulturní vazby. Velkomoravský stát udržoval vztahy s Kyjevem. Dvě manželky kyjevského knížete Volodymyra Velkého (Vladimír I. Veliký) byly Češky. Měl s nimi syny Vyšeslava, Svjatopolka a Mstislava.

Mnozí vědí, že do roku 1918 byla Česká republika se západními oblastmi Ukrajiny součástí jednoho státu – Rakousko-Uhersko. Zřejmě proto jeden z nejlepších překladů románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka je překlad Stepana Masljaka, který mimochodem dlouho žil v Praze. Je známo, že do roku 1938 byla současná Zakarpatská oblast Ukrajiny součástí Československé republiky. A toto období bylo poznamenáno ekonomickým, politickým i společenským rozkvětem tohoto regionu.

Opera v Oděsa

Díky politice První republiky, ve 20.-30. letech minulého století vznikla v Praze řada ukrajinských organizací. Zejména tyto: Ukrajinská Svobodná univerzita v Praze, Ukrajinská ekonomická akademie v Poděbradech, Gymnázium v Řevnici u Prahy, Muzeum osvobozeneckého hnutí Ukrajiny, a dokonce spisovatelská „pražská škola“, která vychovala  mnoho slavných ukrajinských autorů. Na Karlově Univerzitě existovala ve 14. a 15. století samostatná vysoká škola pro ukrajinské studenty. A ve středověkých školách na Ukrajině byl velmi patrný vliv pedagogiky Jana Ámose Komenského. První příklad ukrajinského folklóru – „Píseň o Štefanovi vojevodovi“ – byl představen v jazykovědném spise Gramatika česká Čecha Jana Blahoslava.

Jaký máte pocit, když slyšíte vánoční melodii z filmu Sám doma? Mnoho lidí tuto chytlavou píseň spojenou s atmosférou Vánoc. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších slavnostních melodií, byla přeložena do mnoha jazyků a bývá prezentována mnoha sborovými i jazzovými soubory. Málo kdo při tom ví, že se jedná o ukrajinskou píseň, kterou ve 20. století složil ukrajinský skladatel Nikolaj Leontovič. Píseň se originálně jmenuje „Ščedryk“.

Park T.H. Shevchenka v Oděse

Ukrajina je jedna ze zemí, kde jsou někteří básníci, umělci a spisovatelé uctívání více, než knížata, politici nebo generálové. Důkazem je ukrajinský básník, umělec, spisovatel – Taras Ševčenko, kterému bylo nejen na Ukrajině, ale i ve světě postaveno nejvíce pomníků v historii. Celkem jich ve světě je 1384. Z toho 1256 na Ukrajině a 128 v zahraničí, celkově  ve 35 zemích. Taras Ševčenko působil v 19. století. Svou tvorbou bojoval za svobodu ukrajinského národa a stal se tak symbolem země a vzdoru proti utlačování ze strany carského Ruska. Téměř každá ukrajinská rodina má portrét a sbírku básní s názvem Kobzar. Ševčenko věnoval jednu z nejmocnějších básní Heretik velkému čechu Pavlu Josefu Šafaříkovi.

Nejoblíbenější pokrmy na Ukrajině jsou tzv. varenyky a boršč. Jedná se o vysoce kalorické, bohaté a chutné pokrmy. Je zajímavé, že striktní recepty těchto pokrmů mezi prakticky lidmi neexistují. Většinou platí, že má každá hospodyně svůj, něčím specifický, recept. Varenyky je možné připravit se vším, čím se může naplnit těsto, v závislosti na oblasti, sezóně nebo i náladě hospodyně. Mohou být slané ale dokonce i sladké – s bobulemi, obilovinami, sýrem, masem, zelím… Počet druhů varenyků nemá smysl počítat, je jich mnoho. Nejoblíbenějšími a nejčastější bývají varenyky s bramborami a s višněmi. Totéž platí o boršči. Jde o typicky ukrajinskou polévku, jejíž základem je řepa, brambory, cibule a mrkev. Improvizace a lokální specifika jsou ale velmi časté.

Taková je dle mého Ukrajina. Odvážná, poetická, chutná a velmi blízká i vám Čechům.

Ukrajinský Boršč
Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Ukrajina – Život seniorů (video)

Vážení přátelé, v rámci projektu Kontrasty Ukrajiny vám přinášíme první dokumentární video o životě seniorů na Ukrajině.

Věděli jste, že se průměrný měsíční důchod na Ukrajině pohybuje okolo 1500 hřiven, což je zhruba 1250Kč? Čím to, že jsou důchody na Ukrajině tak nízké? Je možné s takto nízkou měsíční podporou vyjít? A jak se daří seniorům v našem Domově pokojného stáří v Usť Čorné? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete ve videu níže a v článcích, které jsme spolu s ním v tematickém bloku o stáří připravili pro všechny, které současná Ukrajina zajímá.

Kromě shlédnutí videa se můžete začíst do rozhovoru s koordinátorkou projektů Aničkou, do článku dobrovolnice psycholožky Ludmily nebo si otevřít galerii s fotografiemi Miroslava Hodečka.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

O stáří a životě seniorů na Ukrajině s koordinátorkou Aničkou

Starší ľudia žijú zo spomienok o ktoré sa radi podelia a z viery, ktorá je pre nich životnou silou v ich každodennom živote.“ Rozhovor o stáří a stárnutí na Ukrajině s Aničkou, která v zemi již několik let žije a ve městě Tjačiv působí jako hlavní koordinátorka rozvojových projektů Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Diecézní charity ostravsko-opavské na Zakarpatí.

Koordinátorka Anička při rozhovoru s klientkou DCHOO.

Jaká je situace starých lidí na Ukrajině?

Údaje Ukrajinského štatistického úradu potvrdzujú, že demografická situácia Ukrajiny nie je priaznivá. Počet obyvateľov v krajine sa znížil. Populácia starne. Úmrtnosť prevyšuje nad pôrodnosťou a to všetko má negatívny vplyv  život seniorov. Napriek tomu, že v  Zakarpatskej oblasti je prirodzený prírastok obyvateľstva- rodiny tu majú 3 či 4 deti, predsalen je táto situácia ovplyvnená tým, že množstvo študentov a ľudí v produktívnom veku z krajiny doslova uteká za lepším životom. Ostávajú tam často navždy, nechcú žiť v rodnej krajine, čo má negatívne dôsledky aj na sociálny život seniorov v krajine. Seniori na Ukrajine sú poznačení trpkosťou a to právom. Žijú v skromných /niekedy nevyhovujúcich/ životných podmienkach, nemajú prístup k zdravotnej starostlivosti, liekom a cítia sa opustení.

Pobírají tamní senioři na nějakou podporu? Jaký je na Ukrajině průměrný důchod?

Priemerný dôchodok na Ukrajine sa podľa oblasti pohybuje mezi 1200-2400 hrivien (1000 – 2000 Kč pozn. red.) a je teda najnižším v Európe. Najnižšie dôchodky sú v Zakarpatskej, Ternopoľskej, Černivskej, Vinnyckej, Chersonskej a Chmeľnyckej oblasti. Vyššie penzie sú v oblastiach s priemyselnou výrobou- v Dnitropetrovskej, Doneckej, Zaporižskej, Luhanskej oblasti a najvyšší dôchodok majú seniori v Kyjeve.

Čím to je, že jsou důchody tak nízké?

Nízke dôchodky sú z čiastočne pozostatkom ekonomického chovania produktívnych ľudí posledných desaťročí, ktorí pracovali často v zahraničí a na čierno. Na Ukrajine práca nebola a pokiaľ áno, tak bola mizerne ocenená. Práca v okolitých krajinách mala ale dvojitý efekt- svojou prácou ľudia neposilňovali miestnu ekonomiku a zároveň sa im odpracované roky nezapočítali do dôchodkového systému. Na druhú stranu je tu veľa ľudí, ktorí za hranicami nikdy neboli a pracovali na Ukrajine celý život a to ťažko. Jednoduchí ľudia, ktorí odpracovali 30-40 rokov ako šoféri, dojičky, robotníci na družstve aj. Boli v riadnom pracovnom pomere a majú tie najnižšie dôchodky. Ukrajina je chudobná krajina a sociálny systém nefunguje zrovna ideálne.

Je možné z těmito penězi vyžít?

Väčšina našich dôchodcov nie je schopná z dôchodku vyžiť. Seniori doslova biedujú, nakoľko nízka životná úroveň a rast cien má katastrofálny dopad na ich život. Chlieb stojí 15 hrivien, mlieko 25 hrivien, cukor 17 hrivien, maslo 35 hrivien, olej vyjde na 35 hrivien. Šetria na čom sa dá.

Co zdravotní péče v zemi, mohou se staří lidé spolehnout na nějaké standardy?

Je treba zdôrazniť, že zdravotná starostlivosť je pre starých často nedostupná. Nakoľko každá návšteva lekára, všetky lieky si dôchodca musí zabezpečiť za priamu úhradu z vlastného vrecka. Často sa stáva, že si dôchodca v lekárni nekúpi všetky potrebné lieky, ktoré mu lekár odpuručil, alebo nemôže ísť na dôležité vyšetrenie či operáciu, keďže na ňu nemá prostriedky.  Vláda  síce pracuje na reforme medicíny, no čas ukáže nakoľko budú pozitívne zmeny reformy aplikované v reálnych podmienkach. Vo februári boli zavedené prvé zmeny na úrovni tzv. starostlivosti najnižšieho stupňa. Bol zostavený zoznam základných liekov a bežných vyšetrení, ktoré by mali byt zadarmo, pacient za ne nemusí platiť. Ale to všetko sa deje zatiaľ len na papieri.

Funguje na Ukrajině nějaká služba, nebo existují nějaké místní neziskové organizace, které se zabývají pomoci seniorům?

Pre potrebných, opustených seniorov funguje opatrovateľská služba, ktorá v sebe zahŕňa upratovanie, nákup, či kúpu liekov seniorovi. Taktiež vo väčších mestách môžu v rámci sociálnej pomoci podať pomocnú ruku potrebujúcemu seniorovi miestne cirkvi, či iné neziskové organizácie- jedná sa napríklad o donášku obedov, balíček potravín, finančný príspevok a pod.

Dôchodcovia majú od štátu také nárok na benefity na plyn a elektrickú energiu vo výške približne 20-50%. Je treba ale povedať, že k tomu je potrebné splniť isté požiadavky. Nie každý senior má možnoť si tieto výhody po úradoch „vychodiť.“

Jak funguje rodinná pospolitost? Starají se o seniory třeba děti, příbuzní, známí?

Jednoduchšie to majú samozrejme seniori, ktorím pomáhajú ich deti, ak majú z čoho, čo je skôr výnimkou. Oveľa častejšie to môže byť naopak – senior zo svojho biedneho dôchodku pomáha deťom.

Najviac náročné to majú opustení seniori, odkázaní na pomoc dobrých susedov, či dobrých ľudí. Sú vďační za akýkoľvek záujem a radi sa porozprávajú otvorene o svojom živote s hocikým. Práve takýmto seniorom pomáhame v rámci naších projektov. Pravidelný, mesačný balík potravín, pomoc inkontinenčnými prostriedkami je pre nich istotou a tú časť dôchodku, ktorú by museli použiť na tieto životne nevyhnutné požiadavky, môžu využiť na lieky, či iné potreby.

Co starým lidem přináší radost? Mají možnost se nějak odprostit od každodenních problémů?

Starší ľudia žijú zo spomienok o ktoré sa radi podelia a z viery, ktorá je pre nich životnou silou v ich každodennom živote. Jednoduchí ľudia nemajú možnosť žiadného kultúrneho, či záujmového vyžitia ani v mestách, snáď v tých najväčších. Často sa cítia nespravodlivo ukrivdení, nakoľko dlhé roky ťažko pracovali a aj svoju jeseň života prežívaju ako skúšku.

Je nějaký rozdíl mezi životem seniorů na vesnici a ve městě?

Život seniora na dedine a v meste sa líši tým, že na dedine, ak má dôchodca dostatok zdravia a životnej sily, žije zo svojej záhradky. Vypestuje si zeleninu, chová hospodárstvo, to je preňho spolu s návštevami susedov často dobrým liekom na smútok. Niektorí, ktorí žijú v blízkosti mesta, časť vypestovaných produktov – cibuľu, cesnak, mlieko potom môžu predávať na trhu a tým si prilepšia o zopár hrivien.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Dobrovolnicí – psycholožkou na Ukrajině

Paní Ludmila odjela na Ukrajinu jako dobrovolnice. Zkušená psycholožka v práci s lidmi trpícími úzkostmi a depresemi působila dva týdny během dubna 2018 v Domě Pokojného stáří v Usť Čorné na Zakarpatí. Věnovala se tam seniorům kteří, jak ona sama říká „mají skutečné důvody žít své životy v těchto stavech, neboť žijí v naprosto rozdílných výchozích podmínkách, než my si umíme v Česku představit.“ Přečtěte si její postřehy, které jako profesionál, ale i jako člověk z masa a kostí zaznamenala.   

 

Dobrovolnice Ludmila před Domem pokojného stáří v Usť Čorné.

Jsem klinická psycholožka a působím na Praze západ. Po letech práce s úzkostnými a depresivními pacienty, kteří nejsou seniory, ale často se potýkají s existenciální frustrací v naší víceméně konzumně zaměřené společnosti, jsem se rozhodla být na krátký čas dobrovolníkem u lidí, kteří mají vzhledem k těžkostem svých životů a okolním podmínkám praktický důvod k depresivním a úzkostným stavům. Na internetu jsem si našla Diecézní charitu ostravsko-opavskou (dále jen DCHOO), kde mě zaujaly přehledně zpracované články týkající se projektů na Ukrajině a rovněž zcela konkrétní možnost stát se dobrovolníkem. Komunikace s pracovníky Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce DCHOO probíhala velice dobře a konstruktivně a tak jsem v druhé polovině dubna odjela směr Zakarpatí – Usť Čorná.

V Domě pokojného stáří dožívají lidé, o které se nemá kdo ve stáří z rodiny postarat. V době mého působení tam bylo 13 klientů. Má práce spočívala v rozhovorech a v naslouchání tamním seniorům. Denně, včetně víkendů, jsem s nimi trávila 6 hodin. Chodila jsem po jednotlivých pokojích, příp. jsme byli venku, pokud to počasí dovolilo.

Velmi časté téma při rozhovorech s lidmi z domova bylo nedostatek financí. Pochopila jsem, že jim, po uhrazení poplatku za ubytování a stravu, zbývá na život a osobní útratu okolo 300Kč na měsíc. To platí i pro léky, které jsou nad rámec toho, co v Domově pokojného stáří dostávají zadarmo. Dalším častým tématem našich rozhovorů bylo stravování. Jídlo je jedno z mála potěšení, které tam lze lidem dopřát, proto je to téma denně probírané. Jeden z ubytovaných pánů, neustále touží po řízku, který ještě údajně na jídelníčku nebyl.

Životní příběh tohoto muže, který je v domově už 6 let, je celkem drsný: v 90. Letech, za „perestrojky“- éry prezidenta Gorbačova, jel centrem Moskvy autem do práce, když na jedné z rušných moskevských křižovatek do jeho auta narazil tank. Přežil, nicméně havárii ani její účastníky nikdo pořádně nevyšetřoval. Postupně mu ochrnuly ruce i nohy, a jeho život se ubíral zcela odlišně od původních představ. Jako kameraman potřeboval pochopitelně ruce i nohy zdravé, a tak zůstal bez práce. Neoženil se, ani nezaložil rodinu. Nyní ho ale navštěvuje synovec a telefonuje mu kamarád. Tento člověk je navzdory všemu utrpení životní optimista a velmi silná osobnost, často jsme se spolu smáli a měli jsme mnoho témat k vyprávění.

Lidé v Domě trpí především pocitem sociální izolace. Jejich děti žijí daleko, většinou až v zahraničí, kam šly nejdříve za výdělkem, a často si tam pak založily své vlastní rodiny. Vzdálenostně jsou to stovky až tisíce kilometrů, potomci jsou v Česku, v Rakousku, ale i v Moskvě a za polárním kruhem, třeba v Murmansku. Děti se snaží podle svých možností alespoň častěji rodičům zatelefonovat a třeba 2x ročně přijet, když to nejde častěji. Co tamním starým lidem na první pohled dělá dobře je společnost lidí přicházejících zvenku, s nimiž si mohou popovídat a zasmát se. Jako velmi potřebné vidím častější odreagování se při pravidelnějších akcích nebo u příležitosti Vánoc, Velikonoc, při oslavě narozenin, při cvičení, rehabilitacích, při ručním tvoření a společném vyprávění si. Důkazem mohou být pravidelné řeckokatolické bohoslužby,které probíhají dvakrát týdně, navštíví je vždy úplně všichni.

Po zdravotní stránce pečuje o seniory zdravotní sestra z místní nemocnice. Denně je lidem měřen tlak, neboť kardiovaskulární potíže jsou převažujícím zdravotním problémem. Návštěva lékaře, zejména specialisty, je potřebná, ale pro mnoho lidí nemožná kvůli financím a zhoršené dostupnosti. Lidé nemají dost peněz na to, aby si sami zaplatili cestu na lékařské vyšetření do nemocnice, když potřebují navštívit například očního nebo ušního lékaře. Nové brýle, ušní aparátek, nová baterka do aparátku – to všechno by starší lidé potřebovali zkontrolovat a zajistit.

Vybavuji si příběh velmi nedoslýchavé 65 leté paní, která většinu života pracovala, ale žila vždy v chudobě. Když jí bylo okolo 50 let, měla problémy se zuby a poněvadž nebyl dostatek peněz na můstky či korunky, postupně jí vypadly. Na celkovou zubní protézu vůbec nezbývaly peníze, proto zůstala od 55 let doslova bezzubá. U stolu jsem seděla vedle ní, byla vždy potichu kvůli své silné nedoslýchavosti a vždy jedla nejdéle – v Domě je zvykem používat pouze lžíci na všechna jídla, a tak jídlo jedla skutečně dlouho. Paní zemřel už dříve manžel a pak náhle ve spánku zemřel v loňském roce i její syn. Zůstala tedy sama, neboť dcera žije trvale v Česku.  Dcera paní zařídila ušní naslouchátko v Tjačivu. V zimě jí ale baterka dosloužila a tak musí paní čekat až do července než z Česka přijede dcera, která nedostane během školního roku dovolenou,aby se svou maminkou zajela k ušnímu lékaři. Paní sama nemá peníze na vyšetření, na novou baterku, ani na cestu k lékaři a zpět. Nezbývá než čekání dlouhé víc než půl roku, aby zase lépe slyšela.

Pomoc DCHOO je v této oblasti potřebná. Například zapojení se do projektu Důstojný život na UA může velmi konkrétním způsobem pomoci lidem v nouzi a výrazně jim zkvalitnit jejich život. Stejně tak se domnívám, že i návštěva dobrovolníka může přinést lidem poselství o tom, že jejich osudy nejsou všem lhostejné, že se o ně někdo zajímá a dává jim svůj čas v hovoru i v mlčení, je prostě s nimi. Ty dva týdny v Usť Čorné pro mě byly osobně i profesně velmi obohacující a pokud bude možnost, ráda mezi seniory opět zavítám.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

3. Ukrajinský festival

Poslední červnovou sobotu oživí centrum Ostravy ukrajinská kultura. Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, které je součástí Diecézní charity, Vás srdečně zve 30. 6. 2018 na 3. Ukrajinský festival.

 

Místo: Kostelní náměstí 2, Ostrava-centrum

Termín: 30. 6. 2018, 17:00
Kategorie: Koncert, Akce pro veřejnost, Výstava

 

Poznejte s námi barvy Ukrajiny

30. června rozezní centrum Ostravy folklórní soubor Korále z Olomouce, který za doprovodu kytary a houslí představí ty nejkrásnější ukrajinské písně a skladby. Program bude pokračovat povídáním o Ukrajině a za zvuku kněžského chóru ze Zakarpatské Ukrajiny, který vznikl speciálně pro tuto událost, si můžete pochutnat např. na boršči, který bude připraven zdarma pro všechny návštěvníky akce. Závěr festivalu pak bude patřit souboru lidové hudby Tjačivská muzika. Nudit se nebudou ani děti, pro které jsme připravili doprovodný program
a atmosféru živé Ukrajiny doplní výstava fotografií.

 

Nejen zábava, ale i pomoc

Festival pořádá Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, které je součástí Diecézní ostravsko-opavské charity. Dobrovolným vstupným tak můžete podpořit projekty rozvojové pomoci na Ukrajině. Nově jsme do programového schématu zařadili také sbírku humanitární pomoci, kdy nákupem konkrétních věcí denní potřeby, podpoříte ty nejpotřebnější.

Jak konkrétně pomáháme se dozvíte na webových stránkách humanitárního střediska:www.adpotujsi.cz.

Seznam sbírky humanitární pomoci otevřete kliknutím na odkaz: KAŽDÁ MALIČKOST POMÁHÁ.

Děkujeme za podporu a těšíme se na společné setkání na festivalu!

Záštitu nad konáním festivalu převzal náměstek primátora statutárního města Ostrava, pan Ing. Zbyněk Pražák, Ph.D

Děkujeme za podporu a těšíme se na společné setkání na festivalu, který bude letos součástí Festivalu v ulicích!

3. Ukrajinský festival bude probíhat jako součást projektu „Kontrasty Ukrajiny“ podpořeného v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
Mediální partner festivalu

Jedinečný projekt, který přiblíží současnou Ukrajinu

Nedávno jsme se vrátili z pracovní cesty po Ukrajině. Jedním z hlavních cílů byl sběr audiovizuálního materiálu v rámci projektu Kontrasty Ukrajiny. Po našem příjezdu vznikl tento rozhovor o cestě a projektu s vedoucí střediska Veronikou Mechovou a s koordinátorem rozvojových projektů Mirkem Hodečkem.

Nejčastější dopravní prostředek na Zakarpatí

Proč vznikl projekt Kontrasty Ukrajiny?

V: Projekt vznikl na základě našich zkušeností a dlouhodobého působení na Ukrajině, kde Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce pomáhá již od roku 2005 (resp. již od r. 1998 v rámci zahraniční pomoci Diecézní charity ostravsko-opavské). Zároveň navazuje na úspěšně realizované projekty Ukrajina a Moldavsko – země blízké a vzdálené I a II., které jsme realizovali v letech 2015 a 2016. Oba projekty spojuje společný cíl, pomocí různých aktivit (přednášky, workshopy, výstavy, festival, apod.) přiblížit tyto země širší veřejnosti a přispívat tak k odstraňování stereotypů a předsudků, které panují v ČR. Kontrasty Ukrajiny se zaměřují na aktuální a rozvojová témata spojená s Ukrajinou. Projekt si klade za úkol popularizovat zahraniční rozvojovou spolupráci a získat tak větší podporu ze strany české veřejnosti.

Pevnost Kamenec Podilskyj

Na co se projekt zaměřuje?

V: V dnešní rychlé době internetových zpráv a masivního využívání sociálních médií jsme se rozhodli projekt nastavit na využití online kanálů pro popularizaci jednotlivých témat. Od ledna do prosince 2018 tak zpracujeme 5 průřezových okruhů, které se zaměří na oblast cestování po Ukrajině, současnou kulturu, pomoc lidem zasažených válkou, seniorům a dětem ulice.

M: Jednoduše chceme bořit přetrvávající stereotypy, které o Ukrajině máme. Už to zdaleka není země rozbitých cest a Nikola Šuhaje Loupežníka. A abychom mohli kvalitně zpracovat jednotlivé oblasti, naplánovali jsme dva výjezdy na Ukrajinu. První pracovní cesta nám poskytla dobrý základ pro naši další práci.

Výzdoba v domě na lednici, Usť Čorná

Jak dlouho jste cestu plánovali? Proběhla nějaká speciální příprava?

V: Plánování výjezdu nám zabralo přibližně 14 dní před samotným odjezdem z Ostravy. Samozřejmě musíte myslet na spoustu detailů, od výběru trasy, výměny peněz, zajištění ubytování, kontroly vozidla, pojištění
a další maličkosti, které vám ve výsledku zajistí hladký průběh cesty.

M: Protože součástí cesty bylo získávání audiovizuálního materiálu, bylo třeba dobře rozmyslet jakou techniku vzít s sebou. U mě, i u kameramana Martina, to byla především otázka výběru objektivů a dalšího vybavení, třeba stativů, stabilizátoru kamery atd. Chtěli jsme toho tahat co nejméně.

Kdo tvořil tým, který vyrazil na Ukrajinu?

V: Vytvořili jsme čtyřčlennou posádku. Mirek, jako zkušený fotograf, kolega Martin Sojka z Cousin´s Production, který se postaral o natáčení rozhovorů a videí, já a také náš kolega z Ukrajiny, Sergej, který nám pomohl zprostředkovat možnost natáčení na jednotlivých místech a usnadnil nám realizaci rozhovorů s místními.

Domov důchodců, Ovruč

Jaká byla trasa vaší cesty a jaká místa jste viděli?

V: Protože se náš první výjezd zaměřoval na témata cestování, kultury a seniorů, vybrali jsme podle toho
i záchytné body naší cesty. Využili jsme i možnost předat materiální pomoc do domova seniorů v Ovruči a na Zakarpatí jsme předali našim podporovaným dětem z Adopce na dálku drobné dárky od jejich adoptivních rodičů (oblečení, psací potřeby, drobné hračky, aktovky, atd.).

M: Naše zahraniční dobrodružství začalo na Zakarpatské Ukrajině, která je asi nejznámější oblastí pro všechny z nás. Natáčeli a fotili jsme Karpaty a Poloniny, zámek v Mukačevu a Chustu. V Usť Čorne, kde podporujeme domov seniorů, jsme udělali rozhovor s místními. Po 20 hodinovém přejezdu nás přivítala Oděsa. Opět focení centra, typického tržiště a…moře. Další den jsme se přesouvali směrem ke Kyjevu a cestou jsme se stihli zastavit ve městě Kaniv, kde je na kopci nad městem pohřben nejznámější ukrajinský básník, Taras Ševčenko.
A pak už Kyjev, hlavní město se zhruba 3 mil. obyvatel a obrovský kontrast s malými vesničkami, které jsme viděli. Nemohli jsme vynechat oblast archeologických vykopávek, kde zanechal významnou stopu objevitel Tripolské kultury, Čech, Čeněk Chvojka. Pokračovali jsme centrem, kolem barevných chrámů, Parku Slávy
a dalšími uličkami protínajícími tuto metropoli. Naší poslední zastávkou byl Lvov, ale než jsme zakotvili v posledním bodu trasy, zamířili jsme do města Ovruč, kde spolupracujeme s Mezinárodním spolkem dobrovolníků Ukrajiny, abychom se s kolegy domluvili na rozvoji naší další spolupráce. I zde podporujeme domov seniorů. A nakonec, Lvov, město s krásnou patinou a atmosférou starých časů, které nehyzdí moderní přístavby ani divoká architektura.

V: A pokud si chcete dát ve Lvově opravdu výbornou kávu, navštivte kavárnu Virmenka, kde vám ji připraví v horkém písku a v duchu tradice si ji můžete vychutnat i s místní „nálivkou“, šťopičkou likéru, který dává pití kávy nový rozměr.

Řeckokatolický kněž a ikonopisec Ruslan v kostele, který sám maluje ikonami, Neresnyca

Jaké dojmy ve vás cesta zanechala?

M: To, že je Ukrajina chudý kraj, všichni tušíme, ale vidět na vlastní oči špatné podmínky, např. v domově seniorů v Ovruči, vás donutí se zamýšlet nad smyslem pomoci nejen na Ukrajině.

V: Každá konkrétní cesta na Ukrajinu mě po návratu vede k dalším myšlenkám, jak by se dál mohla nastavit strategie rozvojové pomoci, přemýšlím nad novými místy, která bychom mohli podpořit a nad možnostmi další spolupráce s ostatními organizacemi.

Jak můžeme přispět a podpořit projekty na Ukrajině?

V: Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce realizuje na Ukrajině dlouhodobé projekty Adopce na dálku, Důstojný život, podporuje Domov pokojného stáří v Usť Čorne, Dětský domov sv. Mikuláše v Ivano-Frankivsku a předává hmotnou pomoc i na dalších místech zasažených válečným konfliktem. Podpořit naši činnost můžete přispěním na některý z projektů.

M: Zapojit se a pomoci může kdokoliv. Veškeré informace získáte na našich webových stránkách: www.adoptujsi.cz

Pevnost Kamenec Podilskyj

Kde získáme více informací o projektu Kontrasty Ukrajiny?

V: Navštivte náš web a přihlaste se k odběru newsletterů. Získáte tak aktuální informace zpracované na základě našich výjezdů na Ukrajinu. Připravujeme celkem 5 newsletterů s povídáním o jednotlivých tématech, fotografiemi a videem.

M: Součástí projektu je také festival a putovní výstava fotografií. Na konci června, konkrétně 30. 6. bychom chtěli všechny pozvat na 3. Ukrajinský festival, který se bude konat v centru Ostravy. Návštěvníci na něm také poprvé uvidí výstavu dokumentárních fotek, které jsme nafotili během naší cesty.

Co byste dodali závěrem?

V: Chtěla bych poděkovat České rozvojové agentuře, bez které by projekt Kontrasty Ukrajiny nemohl vzniknout. Poděkování dále patří ukrajinským partnerským organizacím, těm, kteří nám poskytli rozhovor a zejména všem našim dárcům, díky kterým pomáháme na Ukrajině.

Náměstí nezávislosti, Kyjev

Zajímavosti z cesty

  • Ujeli jsme přes 4000 km.
  • Nafotili jsme přes 1500 fotografií.
  • Natočili přes 4 h. obrazového materiálu.
  • Zpracovali rozhovor se 7 lidmi.


Tip na místa, která stojí za to vidět

  • Tip od Mirka: Oděsa.
  • Tip od Veroniky: Kaniv.
Park Slávy, Kyjev

O Středisku humanitární pomoci a rozvojové spolupráce (dále jen SHPaRS)

SHPaRS jako součást Diecézní charity ostravsko-opavské (dále jen DCHOO) zajišťuje od r. 2005 rozvojovou pomoc v zahraničí. Podílí se na aktivitách CHČR a je realizátorem či spolurealizátorem dlouhodobých projektů na Ukrajině a od r. 2014 také v Moldavsku. Zabezpečuje dodávky humanitární pomoci, organizuje brigády a stáže českých dobrovolníku na Ukrajině a od začátku svého působení pořádá osvětovou činnost v ČR. V r. 2012 získalo Národní cenu ČR za společenskou zodpovědnost.

Centrum Oděsy

Veronika Mechová
– vedoucí Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce DCHOO,
– vystudovala UP v Olomouci, obor Mezinárodní humanitární a sociální práce (Mgr.) a CARITAS VOŠs Olomouc, Obor – Sociální a humanitární práce (DiS.),
– na Ukrajinu jezdí od roku 2005,
– 2014 – 2017: Diecézní charita ostravsko-opavská – Koordinátor humanitárních a rozvojových projektů, řešení a realizace projektů ČRA.

 

Miroslav Hodeček ml.
– koordinátor rozvojových projektů Střediska humanitární pomoci a rozvojové spolupráce DCHOO,
– vystudoval UP v Olomouci, obor Sociální a humanitární práce (Bc.) a MU v Brně, obor Sociální práce (Mgr.),
– živí se také jako fotograf, zaměřuje se na sociální dokument, autor fotografií publikovaných v rozhovoru,
– jako koordinátor rozvojových projektů působil i v Mongolsku, kde rok žil.

Projekt „Kontrasty Ukrajiny“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Reflexní pásky na Ukrajinu

Vážení přátelé,

obracíme se na Vás s prosbou o pomoc a podporu naší sbírky reflexních pásků na Ukrajinu. Tyto pásky stojí pár korun a mohou zachránit život dítěti či starým lidem. Cesty na Ukrajině jsou mimo velká města často neosvětlené a to stejné platí pro chodce, kteří většinou nemají jinou možnost, než jít po krajnici. Jednoduché reflexní prvky, které jsou v odlehlejších oblastech na Ukrajině nedostatkovým zbožím, pak můžou mít i cenu života.

Sbírka vzniká na základě tragické nehody, kterou měl minulý rok jeden z kněží na Zakarpatí. Když jel v noci v autě, nešťastně srazil a na místě zabil tři ženy, které se vracely z kostela. Cesta byla bez osvětlení a ženy nebyly nijak označeny.

Tuto zprávu s prosbou o pomoc nám napsal otec Anton Verbovský, který byl farářem ve Frýdku a nyní působí v Korolevu na Zakarpatí.

Pokud můžete, zapojte se prosím také. Nesbíráme peníze ale přímo reflexní pásky, které se dají koupit za pár korun téměř všude. Sběrné místo je Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, Diecézní charita ostravsko-opavská, Kratochvílova 3, Ostrava. Sbírka potrvá do čtvrtka 31. května 2018.

Děkujeme!

Pozdravy od sester z Dětského domova sv. Mikuláše

Jak určitě víte, jednou z aktivit našeho střediska je podpora Dětského domova sv. Mikuláše v Ivano-Frankivsku. Společně se sestrami Kongregace Vtěleného Slova zde pomáháme vést děti k důstojnému osobnímu růstu, zajistit základní potřeby a zprostředkovat dětem vzdělání. Budujeme opravdový domov pro děti, které o něj přišly. Sestry nám napsali dopis, ve kterém vyjadřují vděčnost a radost z naší společné práce!

„V současné době u nás žije 32 dětí. Naším hlavním úkolem je ukázat jim, že jsou tady milovány, a že jsme připraveni jim pomoci. Jsme velká rodina. Společně vstáváme, jdeme do školy nebo školky, snídáme, učíme se, hrajeme si, pracujeme, připravujeme se na významné náboženské svátky nebo jejich narozeniny. Je důležité, aby se cítili stabilně a otevřeli se, mohli tvořit, milovat a usmívat se. Doufáme, že se každé z nich jednoho dne dočká své matky a obejme jí, najde novou milující rodinu, anebo se stane dospělým a samostatným jedincem.“

S. Marie Bajanluk, vedoucí DD

V roce 2017 jsme domov podpořili celkovou částkou 100 710 Kč. Prostředky byly použity především na zotavovací akce pro děti během letních měsíců.

Ze vzdělávacích akcí stojí za zmínku určitě návštěva zoologické zahrady u města Dolyna. Děti byly nadšené ze zvířat, které mohly vidět poprvé: sloni, papoušci, různé druhy opic, lvi, tygři, pandy, pštrosi atd. Pobíhaly tam a sem a na konci dne byly plné zážitků. Také výlet do pevnosti Chotyn a návštěva města Kamjanec-Podilska se staly nezapomenutelnými. Děti měly příležitost trochu nahlédnout do historie své země a poznat zajímavá místa. Pevnost Khotyn totiž patří do 10.-18. století a je považována za jeden ze sedmi divů Ukrajiny.

Mezi odpočinkové patřily několikadenní pobyty dětí v přírodě. V červnu skupina dětí ve věku 11 až 13 let odpočívala se dvěma sestrami ve vesnici Schidnycja u města Truskavec. Během této dovolené si děti užívaly lesa, navštívily Tustanskou pevnost, kde se cítily jako opravdoví vojáci a mohly pít ozdravně-léčebnou vodu. Nejmenší děti ve věku 3-6 let byly u našich sester v Ternopilské oblasti, kde sestry vedou dům pro starší ženy. Sestra, dva dobrovolníci z České republiky a děti, všichni si užívali okolní přírody. Děti změnily prostředí a cítili se jako u babičky na prázdninách. Na konci července byl pro starší dívky zorganizovaný výlet k moři (oblast Oděsa poblíž města Čornomorsk). Protože se jelo autem, už na začátku se rozdělily úkoly: někdo byl zodpovědný za občerstvení během cesty, někdo byl zodpovědný za jídlo po zbytek času, za čistotu v autě, za lékárničku, věci na plavání atd. Kromě plavání a dovádění v moři skupinka navštívila i město Oděsa a každý večer se jelo do Kujalnického limanu, který je známý léčivým bahnem, což pomohlo dívkám s různými zdravotními problémy. Aktivní léto končilo pochodem na horu Chomjak (Ivano-Frankivskská oblast) s nadmořskou výškou 1542 m. Přestože se cesta na vrchol zdála být nekonečná, skupina 20 dětí stoupala stále výš. Po cestě si navzájem pomáhali, což posilovalo týmového ducha. Odměnou byl oběd nahoře na polonině a krásné výhledy do okolí.

„Léto bylo intenzivní. Děti byly zapojeny do užitečných i odpočinkových aktivit, což jim pomohlo oprostit se od jejich starostí a traumatu z toho, že je rodina opustila. Snažily jsme se je naučit, že je důležité a možné si odpočinout nezávisle na tom, kde zrovna člověk je, ať už fyzicky či psychicky.“

S. Marie Bajanluk, vedoucí DD

S velkou vděčností a s modlitbou zdraví děti a sestry Městečka Milosrdenství Svatého Mikuláše.

DARUJTE POMOCÍ DAROVACÍ BRÁNY

 

Po kliknutí na tlačítko Darujte právě teď budete přesměrováni na formulář, v němž doplníte své identifikační údaje a potvrdíte částku, kterou chcete darovat. .

Platební tlačítko poskytuje služba DARUJME.CZ

Středisko humanitární pomoci a rozvojové spolupráce, Diecézní charita ostravsko-opavská nezíská informace o Vaší platební kartě, pouze identifikační údaje, které o sobě v následujícím formuláři sami uvedete. Na jejich základě vám budeme moci vystavit potvrzení o daru.

Potvrzení o daru vám zašleme automaticky v lednu příštího roku, kdy je připravujeme pro všechny naše dárce, na něž máme adresu. Pokud si je budete přát obdržet okamžitě, rádi Vám jej vystavíme.

Podpořte naše aktivity při nákupech na internetu